Ottův malý zeměpisný atlas (1910)

See below for (a summary of) this text in English.

Hieronder staat het voorwoord van de atlas. Daarbij horen ook de volgende pagina's

Teksten


Ottův malý zeměpisný atlas (1910)

Below is the preface the atlas. Related pages

Texts


Voorwoord / Preface

OTTŮV MALÝ ZEMĚPISNÝ ATLAS.

S mohutným rozmachem vzdělanosti a pokroku lidstva souvisí zajímavý zjev: obvod zájmů a styků státu, národa a jednotlivce rychle se rozšiřuje v pro­storu na všechny strany. Moderní doba činí tedy tím spíše nezbytnou pomůcku, která nám podává jasný přehled blízkých i vzdálených míst, s nimiž, třeba da­leko do nich, prostřednictvím četných kommunikačních prostředků téměř společně žijeme a dýcháme. Ne­zbytnou touto pomůckou jest atlas. Avšak dosavadní české atlasy ať škloní ať kapesní nemohou dále stačiti průměrným potřebám českého obecenstva. Proto od­hodlalo se podepsané nakladatelství vydati MALÝ ATLAS formátu i úpravy praktické. Atlas byl sestaven pro zvláštní potřeby českého i slovanského obecenstva, aby se jednou mohlo vymaniti z toho kruhu cizího, namnoze násilného názvosloví německého, maďarského, vlašského, tureckého a pod., jehož se bohužel i u nás dosud u velké míře užívá. V tomto směru jest Ottův Malý zeměpisný atlas vedle Velkého Ottova Atlasu, který zůstane i nadále representačním dílem naším, prvním pokusem podrobnějšího atlasu českého a slovanského vůbec. Celý Atlas sestavil a zpracoval PROF. DR. STAN. NIKOLAU, redaktor zeměpisného oboru Ottova Slov­níku Naučného. Atlas bude obsahovati na 100 pře­hledných i podrobných map a plánů hlavních měst. Naší říši věnováno jest 13 listů, Rusku 8, Německu 7, Balkánu 4, Vel. Britannii 5, Asii 10, Africe 8, Americe Sev. 9, Jižní 4 listy atd., takže OBSAHOVĚ A BOHATSTVÍM MATERIÁLU vyrovná se ostatním velkým atlasům. Slouží-li v prvé řadě účelům praktickým, nebude vě­decká stránka atlasu zatlačena do pozadí. V něm budou zaneseny poslední zeměpisné výzkumy, politické změny hranic, nové dráhy, nově založené osady až do doby moderní. Proto také i fysikálními mapami podá tvárnost povrchu souše a mořského dna. Ve směru praktickém položen důraz na podrobný místopis, úplnost železniční sítě, dopravních linií námořních, telegrafní sítě, kabelů a sídla národů a kmenů. Rovněž praktické cíle sledují vložené mapy hlav. měst světových, pokud toho naše české stanovisko vyžaduje. Kde ohromný rozsah města nepřipustil znázorniti celý plán, uvedena jest obyčejně hlavní, historická část, takřka srdce a hlavní tepny velkoměsta. Jinde přidány jsou i mapky okolí.

Mapy jsou z velké části připraveny a budou co nej­rychleji za sebou následovat, aby tak obecenstvo v nej­kratší době mělo atlas ve svých rukou. Nakladatelství nešetřilo žádných obtíží a proto tím spíše doufá, že se mu dostane hojné podpory.


OTTŮV MALÝ ZEMĚPISNÝ ATLAS vycházeti bude v krátkých lhůtách v sešitech po 80 hal. K pohodlí odběratelstva přijímá se předplatné na zásilky poštou, každý sešit v pevném obalu:

na 5 sešitů předplácí se K 4.30
na 10 sešitů předplácí se K 8.50

Odebírati lze v každém knihkupectví, nebo přímo v

Nakladatelství J. Otty v Praze,
Karlovo nám. 34. Filiálka ve VÍDNI I., Gluckg. 3.




Inleiding / Introduction

Úvod.

Předkládáme tímto po tříleté práci české veřejnosti první ukončený zeměpisný atlas většího rozsahu, jenž množstvím materiálu se vyrovná cizím velkým atlasům příručním. Příčiny, proč dosud podobný atlas v českém zpracování nevyšel, jsou několikeré. Budiž nám dovoleno jen některých se tu letmo dotknouti, neboť méně zasvěcený čtenář nikdy netuší, co práce a námahy pohltí jediný list mapy.

Hlavní obtíže ve zpracování českého atlasu tkví v tom, že čeština vyžaduje mnohem větší přesnosti a znalosti věci než angličina, němčina, frančina a pod. Ty prostě připojí ke jménu na př. ostrova, řeky, jezera své island, Insel, river, -fluss, -sea, -see. V češtině nutno dbáti vzniku jména, pátrati, zdali possessivum není název plavce, lodi, krajiny z vlasti objevitele aneb vůbec jméno domácí, značící prostě řeku, ostrov, jezero a pod.

Druhá skupina nesnází vyplývá z názorů o transkripci. Ač česká abeceda se svými č, š, ř a pod. jest bohata a velmi způsobilá k transkripci cizích jmen, přece dobrá vůle často nestačí. Poukazujeme na př. na obtíže při transkripci ruských názvů, tedy slovanské řeči. Což pak při názvech arabských, kde pro jednotlivé zvuky nám přímo značky scházejí? Obtíže rostou při Indii a do nekonečna se množí v Číně. Tu každý cizinec slyší jiné zvuky, které chce skupinami písmen v mateřštině užívaných vystihnouti. Že pak Rus, Angličan, Francouz, Němec atd. slyší často docela odlišný zvuk, ví zajisté každý, kdo se cizími jazyky jen trochu zabýval. A tu ještě nechceme mluviti o sporu, zda má se transkribovati podle výslovnosti v domácím nářečí anebo podle spisovného jazyka.

Za těmito otázkami hrne se spousta otázek neméně důležitých: mají-li se překládati jména, mají-li se zanášeti názvy v dotyčné krajině užívané, či má-li se dáti přednost názvům a pravopisu úřednímu, často i vědeckými pracemi užívanému, mají-li přednost úřední formy aneb historické názvy dávno vžité atd.? My Cechové nejlépe vidíme, kam vede naše „úřední“ názvosloví vypracované byrokraty s bezpříkladnou bezohledností a stejně velkou – nevědomostí. Odtud také pramení ta dlouhá, úmorná a skoro bezvýsledná jednání na mezinárodních zeměpisných kongressech a elastické usnesení kommisse pro mapu celého světa v měřítku 1:1,000.000 o transkripci jmen.

Z evropských kmenů jsme snad na tom my Slované nejhůře, ač ne vždy bez vlastní viny. Veliká část místních názvii v krajinách čistě slovanských uvádí se obyčejně formou cizí: německou, vlašskou, tureckou, jen ne slovanskou. V každém cizím atlase spíše čteme Lemberg, Agram, Ragusa, Üsküb a pod., než správné názvy slovanské. Zel, že i Rusové, Poláci a jiní Slované otrocky přijímají tyto názvy. U nás arci šlo se zase i do zámezí a tvary jako na př. Dobrosol, Innomostí, Bukovec jsou takovými výstřelky. Ale mnohdy i nejlepší snaha podati správnou nomenklaturu slovanskou narazí na vážného činitele – praktickou, denní potřebu. Co platno uvésti pouze správný název slovanský, staletími posvěcený, když úřední názvosloví je německé, maďarské, vlašské a p. a pošta nedopraví dopis zaslaný do místa udaného formou slovanskou? Z toho vidno, že slovanskou kartografii čeká ještě mnoho práce. Leč k chloubě naší budiž řečeno, že my Cechové jsme byli opět první mezi Slovany, kteří jsme snahy o slovanské názvosloví nejen pro naše země, ale i jinoslovanské také prakticky skutečně řešili bez ohledu na jisté obtíže.

Nemůžeme se tu však obírati podrobněji těmito otázkami a odkazujeme na podrobnější rozbor jich na vyčerpávající článek dra. J. Metelky Čas. Čes. Musea roku 1881.

Teprve po skončení Ottova Naučného Slovníku, kde bylo nutno detailně veškeré názvosloví prohlédnouti, přikročili jsme na základě výsledků studií mnohých pracovníků k zpracování tohoto atlasu, snažíce se uvésti atlas v jeden harmonický celek.

Tu zase nové nesnáze způsobila přílišná časovost mapy, která má názorně podati obraz země v přítomné době. I ta tři léta, kdy byl atlas pracován, přinesla mnohou změnu: nové výzkumy, nové hranice i státy, nové železnice, průplavy, osady. To znamená míti v evidenci celou zeměkouli, sledovati důležité události a příslušnou literaturu v různých jazycích. Úkol to jistě velmi obtížný. Mimo to dlouholetá detailni práce nevyhnutelně opraví mnohý starý názor a dá přednost názoru jinému.

Že jsme pilně a svědomitě přihlíželi k změnám svrchu uvedeným, pozná snadno i neodborník. Leč přes to jsme si dobře vědomi nedokonalosti své práce a leckterého nedopatření a poklesku, jež na mapě jednomu snadno ujdou, druhému však do očí přímo bijí. Posléze někdy uvarování se chyby ani neleželo přímo v dosahu naší moci.

Ale zmíněné vady zjeví se přece jen nepatrnými, porovnáme-li je k velikým a nesčetným obtížím, s nimiž české zpracování atlasu v tomto rozsahu musilo zápasiti. I proto doufati smíme, že náš atlas bude znamenati nový krok ku předu na poli české literatury zeměpisné a k emancipaci od děl cizích, namnoze zřejmě nepřátelských.


V PRAZE, v listopadu 1910.


Dr.  Stanislav Nikolau.      




HTML version © M. Witkam, 2008

valid HTML    valid CSS